Výlet
Jednu lednovou neděli se u nás objevila jedna z mých oblíbených tet a zatímco s paničkou balily (hlavně když balily jídlo, tak jsem na ně pečlivě dohlížela ;-)) povídaly si o komsi jménem Tintin a občas se mě zeptaly, jestli se těším na výlet. No co bych se netěšila, ráda jezdím kamkoliv, hlavně když je to s paničkou. Nakonec to přišlo, večer jsme všechny nasedly do auta a cestou ještě přibraly strejdu Martina, který pak celou cestu řídil a nemohl mě kvůli tomu drbat za uchem :-(((
Jeli jsme hodně dlouho, až jsem z toho usnula. Uprostřed noci mě vzbudili a říkali: „Už jsme v přístavu, pojď se vyvenčit, na lodi to nepůjde.“ Na lodi? To ještě neznám. Autem, metrem, autobusem, tramvají jezdím celkem běžně, dokonce i letadlo jsem si už párkrát vyzkoušela, ale loď? Vjeli jsme tam autem, pak jsme z něj vystoupili a spolu s dalšími lidmi jsme šli po příkrých schodech na palubu. Nic na tom nebylo, ale řeknu vám - je to otrava, nic se tam nesmí a musela jsem se chovat slušně ;-)) navíc všichni zalehli ke spánku, docela nuda.
Když jsme ráno z lodi zase vyjeli na pevninu, panička s tetou se děsně divily, proč je tam tak málo sněhu, když před pár dny tam byla taková sněhová kalamita, že jim tam prý dokonce nešel ani proud . Takže se rozhodli to risknout a vzít to tou kratší cestou. Ještě jsem si trošku zdřímla, ani nevím, jak dlouho a už jsme stavěli a všichni začali vystupovat, ale beze mě!! To od nich nebylo vůbec hezký. A zvlášť když z toho domku, u kterého jsme stáli, vyběhl pes a všichni měli oči jen pro něj a on je také vítal, jako by je dávno znal. Paničko, jak to, že ho znáš a já ne? No, za chvíli mě z auta pustili a ten cizí pes mě taky vítal jako starou známou. Nakonec jsme šli všichni dovnitř, já jsem velmi rychle objevila, kde mají kuchyň a byla tam jako doma. Taky jsem si všimla, že na toho psa volají Tintin - rázem to bylo jasné. Všichni se usadili v kuchyni a povídali si a povídali, taky se probírali spoustou nějakých papírů, povídali si o skvělém zdraví, zkouškách, záchranářích a spoustě dalších věcí. Martin mě konečně mohl pořádně podrbat, protože ho debata mojí paničky s Tintinovou paničkou moc nezajímala a tak si s náma oběma hrál. Seděli tam děsně dlouho, ale pak jsem zaslechla důvěrně známé slovo procházka a zaradovala se, že se po tom dlouhém cestování konečně trochu proběhnu.
No, proběhli jsme se nakonec až moc, takže jsem se celkem ráda opět vrátila do té vyhřáté kuchyně. Všichni si tam zase sedli kolem stolu, koukali na televizi a povídali a povídali. Prostě nuda, ještě, že se se mnou občas někdo rozdělil o nějakou tu sušenku :-)))) Dokonce i panička si víc všímala Tintina než mě. Teda v jednu chvíli jsem mu to až tak nezáviděla, když jeho panička začala vytahovat kartáče a nůžky a tak a moje panička je na něm začala používat.
Nakonec jsme se hezky rozloučili a vydali se na cestu domů. Teda cestou na loď jsme si ještě udělali takovou prima dlouhatánskou procházku na břehu moře, aby si Martin mohl prohlídnout nějaký óóhromný most. Panička s tetou z ní už byly nadšený míň, ale mě se moc líbila. Večer jsme zase jeli lodí a pak dlouho autem domů. Já jsem se cestou pěkně prospala a moc jsem nechápala, proč jsou všichni tak unavení, vždyť to byl prima výlet, který bych si klidně kdykoliv zopakovala ;-)))
Vaše Trey
PS: Zajímá vás kde jsme to vlastně byli a kdo je Tintin? Tak se na naše stránky nezapomeňte brzo vrátit ;-))
Tyto stránky jsou
optimalizovány pro rozlišení 1024 x 768 bodů a vyžadují prohlížeč
podporující JavaScript.
Použití jakéhokoliv materiálu z těchto stránek pouze se souhlasem
autora!
Copyright © Martina Hodková, 2006