POVAHA A VYUŽITÍ
Australský ovčák je inteligentní, pracovní pes se silným pasteveckým a ochranným instinktem. Je to oddaný společník s vitalitou pracovat celý den. Vyrovnaná povaha je přirozená, zřídka je svárlivý. Může být reservovaný při počátečním setkání. Tolik praví standard. Na první pohled zaujme australský ovčák rozmanitostí svého zbarvení, které se vyskytuje ve čtyřech barvách: černý, modrý (blue)-merle, červený (red) a červený (red)-merle. Slovo merle lze přeložit také jako grošování, ale mám pocit, že se slovo merle vžilo i mezi českými kynology. Kromě těchto barev může, ale nemusí mít bílé a/ nebo hnědé znaky. Právě díky variabilnosti těchto znaků je téměř nemožné najít dva jedince stejného zbarvení.
U variety merle se tato rozmanitost ještě zvyšuje, právě grošováním.
Při bližším seznámením se s tímto plemenem zjistíme, že kromě vlastností výše uvedených, je australský ovčák velmi snadno cvičitelný, ale také velmi aktivní a tím pádem i pracovitý. Když mu neposkytnete dostatečné zaměstnání, zaměstná se sám, což zpravidla jeho majitel příliš neocení. Proto by si ho měli pořizovat lidé, kteří chtějí a budou se svým psem něco dělat. Třikrát denně procházka a pak hurá na gauč mu rozhodně nestačí.
Kromě pasení, jak už ostatně z jeho jména vyplývá, je vhodný pro svoji nesmírnou hbitost a obratnost na agility. Dále je využíván k výcviku obedience a canisterapii. Pachové práce mu také nejsou cizí a proto je možné s ním cvičit záchranařinu nebo stopování. Myslím, že celý svět obletěly fotky psů, kteří pracovali 11.září 2001 při prohledávání trosek Světového obchodního centra v New Yorku. Těm více pozorným jistě neuniklo, že mezi nimi byli i australští ovčáci.
V USA žijí i jedinci, kteří se zabývají klasickým služebním výcvikem, ale vzhledem k příslušnosti k pasteveckým plemenům, obrana nebude jeho silnou stránkou.
Já osobně oceňuji jeho další vlastnost, která hodně ovlivnila můj výběr tohoto plemene. Je to plemeno velmi oddané svému pánovi a jeho rodině. Rozhodně to není plemeno, které je vhodné chovat venku nebo dokonce v kotci. Australský ovčák potřebuje být neustále v kontaktu se svou lidskou "smečkou".
ZDRAVÍ
Po zdravotní stránce se v populaci australských ovčáků objevují problémy
s některými dědičně přenosnými chorobami. Podle informací mých
zahraničních přátel jsou hlavním problémem dědičná onemocnění očí. Na
prvním místě zmiňují kataraktu a colobomu, dále pak
CEA. Moje
zkušenosti spíš ukazují na další problém, kterým je dysplasie
kyčelního kloubu. Posledním, každopádně nezanedbatelným a hlavně
problematicky určitelným onemocněním, je epilepsie. Vzhledem k tomu,
že i veterinární lékaři sami někdy těžko určují, zda se jedná o
epilepsii získanou či vrozenou, eliminuje se z chovu tato nemoc velmi
těžko. Velký podíl na tom mají i chovatelé, kteří této nemoci
nepřikládají takovou vážnost jakou by zasluhovala a leckdy se o
onemocnění svého psa epilepsií vůbec nezmiňují. Nechci nikoho
samozřejmě strašit, že co jedinec to nějaká nemoc. Je však třeba, aby
již potencionální majitelé věděli na co si dávat při výběru svého
pejska pozor a jaké jsou mimo jiné, ty správné otázky, ohledně zdraví.
Nikdy si neberte štěně pokud min. jeho rodiče nemají pravidelně
kontrolovány oči a vyžadujte tuto kontrolu i u štěněte ve věku 7-9
týdnů. Dále je nutné požadovat protokol potvrzující výsledek posouzení
na kyčelní dysplasii obou rodičů.
Nedávné výzkumy také dokázaly, že australský ovčák patří
mezi plemena, která mohou negativně reagovat na některé léky. Může
za to gen MDR1, který
se změnil (mutoval) a který kóduje
protein (P-glykoprotein). Vědci, kteří tento gen nalezli také
vyvinuli DNA test, kterým lze zjistit jak na tom danný jedinec je.
PÉČE O SRST
Je to sice dlouhostrsté plemeno, ale délka a množství srsti se může hodně lišit u každého jedince. Existují jedinci ze silně výstavních linií, kde se chovatelé snaží o co nejdelší a nejhustší srst, která také vyžaduje více péče. Na druhou stranu pracovní linie mívají srst kratší a podle podnebí méně hustou. Podle standardu je srst "střední textury a délky, rovná až zvlněná, odolná počasí." Moje zkušenost je, že stačí psa česat jedenkrát za 1-2 týdny (co se týká její údržby), ale je nutné věnovat častější péči srsti za ušima, kde může plstnatět. A také se připravte na situaci "chlupy všude". U nás se chlupy vyskytují i v právě otevřeném jogurtu i když na druhou stranu, naši domácnost obývají psi celkem čtyři a jsou to psi domácí. Budete-li česat častěji a pravidelně, odumřelou srst vyčešete a línání není potom tak intensivní.
JE AUSTRALSKÝ OVČÁK TO SPRÁVNÉ PLEMENO PRO VÁS?
Jste-li aktivní lidé a hledáte-li temperamentního společníka se kterým budete něco dělat pak rozhodně ANO. Chcete se věnovat pasení, agility, obedienci event.záchranařině? Pak ANO. Nezáleží zda bydlíte v bytě nebo v domku se zahradou - jste ochotni věnovat několik hodin denně svému psovi? Trénovat ho, procházet se s ním? Pak ANO. Chcete aktivního společníka a ne psa, který bude celý den na zahradě nebo v kotci? Pak ANO.
Jste pohodlní, nechce se vám denně několik hodin trávit venku bez ohledu na počasí? Rozhodně NE. Chcete psa výhradně na zahradu, aby hlídal vaši vilu? Rozhodně NE. Líbí se vám jenom pro svůj atraktivní vzhled? Rozhodně NE.
LITERATURA
Doslova biblí majitelů australských ovčáků je
kniha autorky Jeanne Joy Hartnagle-Taylor (chovatelská stanice
Las Rocosa) nazvaná "All about Aussies". Pravda, je to kniha poněkud
dražší, čítající přes 350 stran formátu A4 s mnoha fotografiemi. Již
bylo vydáno její doplněné třetí vydání.
V roce 2013 se mi dostalo cti tuto knihu z anglického originálu přeložit
do českého jazyka. Knihu vydalo na podzim 2013 Nakladatelství Plot
a objednat si ji můžete zde.
V anglickém jazyce existují i další zajímavé knihy jako např. v
roce 2013 vydaná kniha autorky Kris Toft "Australian Shepherds
of the Mountain West". Kniha má 676 stran a najdete v ní
historii plemene i jednotlivých linií, v tak rozsáhlé a podrobné
formě, jako v žádné jiné knize. Australští ovčáci autorku
doprovázeli celým životem, který bohužel nedávno předčasně
ukončila zákeřná nemoc.
ZÁVĚREM
Nikdy vám žádný článek nemůže zcela nahradit osobní setkání jak s vybraným plemenem samotným, tak jeho majitelem. Abyste se rozhodli správně a vybrali si plemeno, které se k vám opravdu hodí, nestyďte se a ptejte se všech, kteří jsou s vámi ochotni diskutovat. A věřte, že většina majitelů si o tom svém miláčkovi bude povídat klidně i několik hodin.
Samozřejmě i u nás jsou návštěvy po předchozí domluvě vítány.
|
Tyto stránky
jsou optimalizovány pro rozlišení 1024 x 768 bodů a vyžadují
prohlížeč podporující JavaScript. Naposledy změněno: 3. 8. 2014
|